Nick Fury
Komiksy
Napísal Josef "choze" Blažek   
Utorok, 13 Apríl 2010 06:10

Dvě slova, která veterána tří válek a „řady operací, o kterých jste nikdy neslyšeli“, vystihují nejlépe, jsou stará škola.

Zoufale zastarale působil už roku 1963, kdy se svým charakteristickým doutníkem v koutku úst, poprvé zavelel k útoku coby velitel elitní jednotky v Sgt. Fury and His Howling Commandos. Jakkoli přežitě se jeho náckobijecké historky jevily uprostřed tzv. Stříbrného věku amerického komiksu, kdy Marvel chrlil jednoho klasického superhrdinu za druhým a komiks se celkově prudce modernizoval, čtenáři na ně kupodivu slyšeli. A to i přes mimořádně dlouhý a béčkový název, který prý vzešel ze sázky scenáristy a komiksového guru Stana Lee s jeho vydavatelem, že Lee a jeho dvorní kreslíř Jack Kirby dokáží svým umem prodat sebehorší titul.

V roce 1965 prošel zatvrzelý seržant první reimaginací. Druhou světovou vyměnil za Studenou válku, byl povýšen na plukovníka a po krátkém působení v CIA zrekrutován Tony Starkem alias Iron Manem do čela mezinárodní špionážní organizace se základnou v oblacích, S.H.I.E.L.D./Š.T.Í.T. (Supreme Headquarters, International Espionage, Law-Enforcement Division / Nejvyšší ústředí, mezinárodní špionáž, soudní divize). Ze psa války se stal přes noc bondovský špion a politik, který vyměnil nacisty za superpadouchy, nejčastěji z teroristické organizace HYDRA, a to aniž by sám kdy nějaké superschopnosti měl. Nepočítáme-li tedy sérum nesmrtelnosti, jehož požitím si značně odložil odchod do důchodu.

Zrodil se Nick Fury, Agent of S.H.I.E.L.D., šedá eminence procházející marvelovským univerzem v roli prostředníka mezi americkou vládou, OSN a superhrdinskými týmy. Kontrast mezi černobílou válečnou minulostí, kdy hodní byly hodní a zlí byli zlí, a zpravodajskou současností vyvedenou v různých odstínech šedi, dodal Furymu na zajímavosti. Ve snaze vést špionážní agenturu svým přímočarým stylem, byl plukovník donucen přimhouřit oko nad obojakou morálkou zpravodajské práce, symbolem čehož se stalo vedle doutníku jeho druhé poznávací znamení – černá páska přes oko.

Pohostinský styl života v různých marvelovských komiksech mu vydržel dlouho. Vlastního titulu se dočkal až v roce 1988, ale neměl dlouhého trvání a byl následován několika minisériemi. U nás jsme si z komiksů z Furym mohli zatím přečíst Ennisova Furyho z řady MAX Bůh ochraňuj válku, kde se snaží srovnat krok s moderní dobou a byrokracií S.H.I.E.L.D.u, Bendisovu Tajnou válku, v níž s předními marveláckými superborci odvrací masivní teroristický útok na USA, nebo dvě Millarovy knihy z řady Ultimates, o tom jak dává dohromady superhrdinskou grupu Avengers.

Co se pohyblivých obrázků týče, objevil a objevuje se v řadě animovaných seriálů, videoher a roku 1998 si připsal i mizerný televizní celovečerák z pera Davida S. Goyera (který v témže roce napsal i první film o Bladeovi), kde mu svou tvář propůjčil David Hasselhoff. O dekádu později zaútočil i na filmové plátno cameo rolemi v Iron Manech, tentokrát s kamenným výrazem Samuela L. Jacksona, podle kterého byl předtím (s Jacksonovým svolením) vymodelován v sérii Ultimate Marvel. O samostatném filmu s Furym se v současnosti sice šeptá, ale nijak zvlášť nahlas.