Strom života [IOO %]
Dráma
Napísal David Hecht   
Utorok, 26 Júl 2011 15:12

Recenze na drama Terrencea Malicka STROM ŽIVOTA s Bradem Pittem a Seanem Pennem.

Poslední dílo filmového básníka a filozofa Terrence Malicka se už po své první projekci stalo nejrozporuplnějším filmem letošního festivalu v Karlových Varech. A není se co divit. Tento legendární žijící klasik je známý smyslem pro poetiku a lyriku, což je patrné z jeho filmové tvorby. STROM ŽIVOTA je zatím jeho asi nejexperimentálnějším filmem. Podle trailerů se dal film přirovnat k FONTÁNĚ a Kubrickově VESMÍRNÉ ODYSEE. Ve výsledku mám pocit, že se STROM ŽIVOTA nejvíce podobá právě Kubrickovu veledílu.

Malick se vykašlal na zažitá pravidla o naraci současné kinematografie. Opět šokuje svým v současnosti naprosto jedinečným a osobitým stylem. V tomto případě se nejedná pouze o střídání dějových rovin, ale o překopání rámce celé stavby filmu. Malick staví svůj styl vyprávění (dá-li se to tak nazvat) na symbolice, které je ke konci už trochu moc. Myšlenky a slova šeptá divákovi skrze promyšlené obrazy a symboly. STROM ŽIVOTA lze chápat jako 138 minut dlouhou přednášku, která se dělí na několik částí. Tentokrát toho má mistr vážně hodně, ale rozhodně nespěchá, naopak se mu daří celý film držet pevně v poklidné atmosféře až do konce. Dojde na chvíli biologie, náboženství, filozofie o těch nejzákladnějších životních pravdách. V druhé polovině filmu vám režisér poskytne možnost nakouknout do života jedné z běžných amerických rodin v období druhé poloviny minulého století. Ovšem nejedná se o doslovnou přednášku. Malick vás nepovede za ruku až do konce jako jiní režiséři. Pouze vám ukáže jeho perspektivní pohled na ty nejjednodušší a zároveň nejzásadnější otázky na světě a nechá vás přemýšlet.

Film začíná v přítomnosti, kdy se rodiče O‘Brienovi dozvídají o náhlé smrti svého syna. Se ztrátou se také snaží vypořádat nejstarší syn Jack O‘Brien, kterého v přítomnosti zahrál Sean Penn (TENKÁ ČERVENÁ LINIE, HRA, 21 GRAMŮ). Sean Penn je ve filmu jen pár minut, ale každá jeho scéna je specifická velmi neobvyklou kamerou Emmanuela Lubezkiho. Jack (Sean Penn) se potácí městem, které se skládá ze skleněných mrakodrapů, což navozuje dojem falešnosti, povrchnosti a úpadku spojení mezi člověkem a přírodou. Následuje kosmická epizoda o vzniku světa, která působí skladbou Lachrimosa od Zbigniewa Preisnera naprosto dechberoucím dojemem. Formou flashbacku skrze celou evoluci se příběh vrátí až k narození Jacka a jeho dvou bratrů. Retrospektivní pohled do Jackova dětství tvoří většinu stopáže filmu. Malick zde vykresluje do detailu jednotlivé členy rodiny a průběžně také zapojuje pomocí agresivního a místy nevkusného střihu i přítomnou dějovou linku, kde se rodiče a Jack snaží smířit s odchodem milovaného.

„Člověk může jít cestou víry nebo cestou přírody. Jedinci, kteří si vyberou cestu víry, jsou pokorní, radují se z prosté krásy a žijí plně oddáni Bohu. Zatímco lidé, kteří si volí cestu přírody, vyhledávají neustále nějaká potěšení a neváží si toho, co mají“. Tak nějak charakterizuje dvě „cesty“ během prvních minut stopáže herečka Jessica Chastainová, která hraje ve filmu s nesmírným citem a něžností paní O‘Brienovou. O’Brienovi jsou obyčejná americká rodina, manžel Brad Pitt (SEDM, PODFU(C)K, KLUB RVÁČŮ), který má můj obdiv, že se tak odvážnému projektu vůbec upsal a manželka Jessica Chastain mají tři chlapce. Část o narození a růstu chlapců patří mezi nejkrásnější scény především díky velmi osobní a kvalitní hudbě Alexandra Desplata (KRÁLOVA ŘEČ, PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA) a kameře Emmanuela Lubezkiho (POTOMCI LIDÍ, PO PŘEČTENÍ SPALTE). V nejstarším synovi Jackovi neustále soupeří kontrast osobností něžné a milující matky (cesta víry) a přísného otce (cesta přírody). Je neuvěřitelné jakou práci s dětmi Terrence Malick odvedl. Na konkurz bylo přihlášeno okolo 10 000 dětí a jejich pečlivým vybíráním strávil štáb celý rok. Drobné emoce jako bratrská láska, strach z otce, který se promění v nenávist, opovržení, obdiv až pochopení, vnímání smrti a zrození nového života, uvědomění si sama sebe jako malý bod uprostřed vesmíru, jsou ztvárněny mladým nehercem vskutku brilantně.

Malickovi se podařilo natočit skutečně silný, myšlenkově a citově objemný film, který není lehce stravitelný, a troufám si tvrdit, že pro většinu běžných diváků není vůbec natočen. Někdo může namítat, že audiovizuální stránka ve filmu je tak vypracovaná, až hraničí s kýčem, ale není to právě ono? Není to právě ta tenká hrana mezi šílenstvím a genialitou? Mezi kýčem a nadčasovým „majstrštykem“ mezi vírou a přírodou? Po první projekci jsem o snímku několik dní přemýšlel. Během druhé projekce jsem se víc zaměřil na detaily a dostalo se mi ultimátního uměleckého zážitku, proto nemůžu hodnotit jinak.

Prozření? Možná.

The Tree of Life, USA 2011, cca 138 minut

Režie a scenář: Terrence Malick. Hudba: Alexandre Desplat. Kamera: Emmanuel Lubezki. Hrají: Brad Pitt, Sean Penn, Jessica Chastainová, Fiona Shawová, Will Wallace a ďalší