Zomrel Ladislav Smoljak (1931 - 2010)
Biografie
Napísal Ivan Kučera   
Pondelok, 07 Jún 2010 06:18

Chvíľku som uvažoval, či to nie je ďalší z jeho vtipov. Ale nebol. 6. 6. 2010 zomrel Ladislav Smoljak (*9. 12. 1931). „Na další jaro prodám kravku a už nezaseju.“

Bielovlasého fúzatého Ladislava Smoljaka môžete poznať predovšetkým ako kamaráta a častého spolupracovníka Zděnka Svěráka. Okrem mystifikačného Cimrmana, ktorý patrí k českému národnému pokladu, odtlačil pán Smoljak svoje prsty ako spoluautor scenára napríklad v kultových komédiách Na samote pri lese alebo Marečku, podajte mi pero!. Režíroval klasiku „Vrchní, prchni!“ (lebo pôvodne odmietol Menzel).

V snímkach, naprataných šialene dobrými dialógmi, monológmi a hláškami („Hliník se odstěhoval do Humpolce.“) si i zahral. V Marečkovi to bol večný výmyselník Tuček („Vy pracujete jako co, Tuček?“ – „Jako ďas, pane profesore.“), ktorý to i na zrelé kolená ťahá s bývalým a vlastne aj terajším spolužiakom (Svěrák). Ale ktorý z nich podáva učiteľovi atramentové pero a ktorý pijak, na to už si spomeňte sami. Na Samote pri lese Smoljak tradične fantasticky stvárňuje mestského zbohatlíka, ktorý sa so ženou na vidieku za obrovské peniaze hrá na stodesaťpercentného sedliaka. Ťažko povedať, či viac skultovnelo jeho (v podstate nikdy nikým nepočuté) „rozprávanie v mlyne“ ("Všichni to chtěj slyšet ješte jednou.“) alebo „kukuk-kukuk“...

V posledných rokoch sa jeho filmové aktivity zmenšili, ale určite si ho pamätáte napríklad ako člena dôchodcovskej svorky, terorizujúcej po parkoch sexuálne neposedného „ja ešte nechcem byť dôchodca“ Zděnka Svěráka v melodráme Vratné fľaše.

Učiteľ, scenárista, filmový a divadelný režisér, herec, srandičkár, novinár, spolu-zakladateľ Divadla Járy Cimrmana a asi aj figliar, roztopašný nezbedník a... viete čo, takto nie. Ukončíme to takto:

„Pýtala sa vás, či...“ – „Ja som vás počul. Ale neviem.“

„A chčije a chčije.“

„Tati, má žížala hlavu?“ –„No, hlavu přímo ne, ale má předek a zadek.“ – „A couvá žížala?“ – Žížaly necouvaj.“ – „Je žízala had?“ – „Ne, žížala je červ. Hadi jsou větší.“ – „A co kdyby byla ta žížala veliká?“ – „Tak je to pořád červ.“ – „A TAKHLE veliká?“ – „Pořád červ.“ – „A takhle?“ – „Červ! Proč brečíš?“ – „Když já tomu nerozumím...“ – „A čemu nerozumíš?“ – „Ty jsi mi říkal, že had je veliký.“ – „No jo, je.“ – „No a proč velká žížala není had?“ – „No tak je to had. A už mě s tím neotravuj.“

„A není hloupý, že nic nevezeme?“ –„Ne, není.“

„Dědo a jak se volá vaše kravka?“ – „Nijak, nemá jméno.“ – A můžeme jí říkat Jitka?“ – „Můžete, jí je to jedno.“

„Tak za prvé tady není vlhko. A za druhý, právě odvlhčuji.“

P.S. ospravedlňujem sa za prípadné gramatické chyby v českých citáciách. V preklade by to ale nebolo ono.